Architektonické řešení vychází z „přiznání“ dvou provozně a funkčně oddělených hmot – pavilon učeben a pavilon tělovýchovy, které jsou mezi sebou propojeny o patro nižším „krčkem“ se vstupem. Tyto dvě základní kubické hmoty s plochou střechou se od sebe odlišují zejména řešením fasády, které vychází z vnitřní náplně. Zatímco učebnový pavilon potřebuje světlo, pavilon tělovýchovy potřebuje před sluncem spíše „schovat“. Fasáda objektu je navržena v bílé barvě s dominantními velkými okny do tříd. Aby byl objekt uchopitelný dětskýma očima, jsou velká okna doplněna barevným skleněným „lízátkem“, které je prokresem barevné identifikace jednotlivých tříd z interiéru do exteriéru a opačně. Tělocvična, byť stejně jednoduchá, kubická, je oproti „bílému“ pavilonu učeben ve fasádě navržena značně odlišně, je celá porostlá zelení. Tento rozdíl má jednak vytvářet jisté „zajímavé emoční napětí“ mezi dvěma materiály, ale zároveň fasáda plná zeleně zapadá do konce areálu školy, kde navazují zahrady. Spojovací krček, zázemí tělocvičny, si zpět „půjčuje“ architekturu učebnového pavilonu.
